Recenze: Bez Srdce

Autorka: Marissa Meyer

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2016 orig / 2017 cz

Žánr: fantasy, re-telling

Počet stran: 416

Recenze:

Všichni fanoušci Marissy Meyer se už i u nás dočkali její další knihy a tou je právě Bez srdce. Já jsem knihu musela mít ihned v den jejího vydání, takže jsem si jí i předobjednala a pak si pro tu nádhernou knihu zašla.

Byla jsem opravu moc ráda, když jsem se dozvěděla, že knize bude ponechána její originální obálka, protože to je opravdu radost vlastnit takovýhle kousek v knihovničce, jednoduše - kniha prostě bere dech! No, jak vidíte, o obálce bych tu mohla básnit roky.

Co předcházelo tomu než se Srdcová královna stala Srdcovou královnou? 

Cath má ve společnosti vysoké postavení a má potenciál na to stát se ženou hloupého a moc uchechtaného krále, ale její srdce jí táhne k jejím největší lásce a tím je pečení a jak se postupem času ukazuje, tak i ke Šprýmovi - dvornímu šašku. Jenže její okolí jí moc nepřeje...

,,Je nebezpečné něčemu nevěřit jenom proto, že tě to děsí.“

Nemůžu říct, že by mě hlavní postava Cath neštvala, protože byly okamžiky, kdy jsem jí vážně chtěla zakroutit krkem a říct jí, že by se měla rychle vzpamatovat a ukázat všem po čem opravdu touží. Nemůžu ale říct, že chyběly chvíle, kdy mě Cath velmi překvapila. Vážně musím poděkovat autorce, protože do této chvíle jsem vnímala Srdcovou královnu úplně jinak.

Postava, kterou jsem si ihned zamilovala byl okouzlující šašek Šprým, bez kterého by samozřejmě kniha nic nebyla. I on překvapil, i když byl celou dobu skvělý a každý okamžik v knize vždy rozzářil.

No, ale teď se pojďme přesunout k těm nejhorším postavám, kterým jsem přála, aby byli sežráni Tlachapoudem! (Vážně to byla moje největší přání!)

Jako první je na seznamu Král, kterého jsem chtěla zabodnout, už když jsem se o něm v knize doslechla poprvé. Zaprvé jsem si ho představovala jako zakrslého skřeta a zadruhé byl pořád samé chichichi, nic neuměl a spoléhal na ostatní. Takže i když mohl být král jakkoli hodný a milý, já jsem mu vážně musela přát něco strašného. Navíc pořád tlačil na Cath a to co na ní jedině miloval, byly její zákusky. Stejně strašná byla i její rodina, a i když pro ní chtěli to nejlepší, nestarali se o to, co chce doopravdy jejich dcera. 

,,Opatrně, sire Šašku,“ řekla a vzpomněla si na Kloboučníkovu hádanku. ,,Uloupené srdce není možné vrátit.“

Kniha byla napsána skvěle, ale hodně se liší od Měsíčních kronik. Když jsem knihu začala číst byla jsem vážně nadšená, protože číst něco o trochu jinak udělané Říši divů, která se dělí na Srdcov a území Bílého a Červeného království a to vše napsané Marissou Meyer je snad ta nejlepší možná kombinace. 

I tak se ale přiznám, že jsem se nevyhla části, kdy jsem si říkala, že jestli to bude jen o námluvách, tak to budu muset zaklapnout, ale jak jsem doufala, autorka měla v rukávech pár es a já jsem nestačila koukat. 

Ani nemluvím o tom, jak skvěle knize mizely stránky pod rukama, protože jsem jí měla za pouhé tři dny přečtenou i s menší prokrastinací, kdy jsem se musela koukat celý den na seriály. 

Čím blíže jsem byla ke konci, tím více jsem nebyla zoufalá jen já, ale samozřejmě i Cath, s kterou soucítím a naprosto jí chápu. 

Konec byl, no smutný, ale zároveň jsem měla radost, že Cath je nakonec taková jaká je, i když lepší konec bych si pro ní přála stále více. Pokud vás kniha láká, ale vy si pořád nejste jisti, zda má cenu zjistit, co stojí za Srdcovou královnou, tak vám říkám, že rozhodně má! :)

9/10