The Hearts We Sold

Autorka: Emily Lloyd-Jones

Nakladatelství: Little Brown Books, 2017

Počet stránek: 381

O českém překladu jsem zatím neslyšela

Kniha se ke mně dostala díky srpnovému owlcrate boxu, který jsem poprvé v mém životě vyzkoušela, a abych pravdu řekla, byla jsem velmi zklamaná z věcí, které obsahoval. Teď ale zpátky ke knize, protože ta mě svou anotací velmi zaujala.

Vítejte ve světě, kde se vám může splnit snad skoro každé přání, pokud uzavřete dohodu s démonem, který si jako svou daň vybírá při nejlepším vaší končetinu nebo prst.
Dee si nikdy nemyslela, že by i ona mohla uzavřít takovouto dohodu, ale teď udělá vše proto, aby už nadále nemusela žít se svými rodiči, kteří jí nepodporují v jejích zájmech, a aby mohla vystudovat svoji vysněnou školu, na kterou bohužel nemá peníze. Démon chce ale tentokrát něco víc něž jen končetinu...

Dee ale nenarazila pouze na démona, ale rovnou i na pár dalších bezsrdcích lidí v jejím věku, kteří společně musí zabránit nezvaným příšerám, aby se dostala na na Zemi, což je mnohdy až smrtelně nebezpečný úkol.

To zní opravdu zajímavě, že? Bohužel potenciál tak skvělého a originálního nápadu se mi zdál málo využitý, což byla u této knihy obrovská škoda. Autorka si mohla maličko více pohrát s dějem, udělat příběh mnohem více napínavější a akčnější po delší dobu něž byl. 

Naštěstí tu bylo pár postav, které jsem si velmi brzy oblíbila. Jednou z nich byl James, bez srdce, umělec, který chce aby zanechal na světě nějaký odkaz, a aby i po jeho smrti lidé pořád věděli, kdo byl. A talent, to bylo to, za co své srdce vyměnil. Vážně... James si mé srdce získal ihned na začátku a ani nevím čím to bylo, ale přišel mi prostě jako fajn sympatický a milý kluk. Stejně tak jsem si oblíbila Dee a její spolubydlící Gremmu, která měla spoustu vtipných a sarkastických hlášek, které v knihách prostě miluju.

Do knihy jsem se poměrně rychle začetla a dlouhou dobu jsem čekala na nějakou větší akci, která se dostavila až mnohem později a stránky před ní mi bohužel nic moc nedali a spíše jsem se v příběhu ztrácela.

Nevím, jestli to bylo mou angličtinou nebo autorkou, ale mnoho věcí a teorií jsem si musela domýšlet, protože v knize nebyly moc dobře nebo vůbec vysvětleny (naštěstí mi moje malá teorie dávala smysl). 

Ach, ten konec, ten byl opravdu dobrý, zároveň smutný, srdcervoucí a prostě nečekaný. Nejradši bych za tuto část asi autorce utrhla hlavu nebo tak něco, i když to byla asi jedna z nejlepších částí její knihy. Pořád jsem si říkala to nemůže být pravda, vždyť ono se to ještě nějak spraví, ale ne, ne, ne, ne.

Knížku bych tedy označila za takové oddechovější čtení, ve kterém je velmi originální fantasy nápad spojený s romantikou. Jen si nejsem moc jistá, zda by tato kniha byla úplně vhodná pro nějakého začínajícího čtenáře s angličtinou, ale zkusit to můžete a uvidíte, přinejhorším si knihu necháte na později:)

7/10

Četli jste tuto knihu nebo si ji chcete přečíst?

Co na ní říkáte?

Jessmí

Minirecenze na Šepotání, Možná jednou

Šepotání - A. G. Howard

Někteří z vás možná ví, že já jsem do Alenky v Říši divů úplný blázen, nebo spíš do jejího filmového zpracování, knihy jsem ještě bohužel nečetla, ale určitě to hodlám napravit.

No a Šepotání je poněkud drsným retellingem na tento svět. Autorka si totiž libuje opravdu v hodně šílených věcech. Hlavní postava Alyssa zabíjí hmyz a v pokoji má hned několik rámečků se stovkami přišpendlených motýlů a brouků. Je to kvůli tomu, že Alyssa slyší jejich hlasy nebo přesněji jejich šepotání a rozumí jim (což jí není mnohokrát příjemné) a jen když zastaví jejich život, zastaví i jejich šepot. A aby toto prokletí zastavila musí se vydat do Říše divů, se kterou má její rodina mnoho společného. Každopádně to je ještě jen lehký odvar toho co v knize je. 

No ale teď už do Říše divů! Alyssa se tam nějakým divným způsobem dostane přes zrcadlo a poté i přes noru a připlete se jí tam i její nejlepší kamarád Zach, kterého Alyssa, dalo by se říct, miluje. No a i tady nás tradičně přivítá králík (už bohužel nevím, jak přesně ho tam pojmenovali, ale vím, že to bylo vážně divné), který rozhodně neodpovídá ideálům krásného bílého králíčka, ale spíš vypadá jako zchátralina. Poté musí Alyssa splnit pár úkolů, aby prolomila prokletí a potkává Morfea, který jí sleduje už odmalička v podobě můry. Ach, Morfeus, to byl a pořád je vážně skvělý, sarkastický charakter, který občas nažene i strach, ale já ho i tak miluju. No a máme v příběhu najednou dva kluky, což znamená jediné, milostný trojůhelník! Morfea mám tedy vážně ráda, ale Zach mě štval pořád více a více, proč ho nemohli nechat zavřenýho tam na konci??! (kdo četl, nejspíš ví). 

Konec téhle knihy byl opravdu matoucí a chaotický (v čemž je autorka opravdu nejlepší, v chaosu, zmatku a šílenosti), ale myslím, že zápletka byla skvěle rozuzlena a příběh byl dobře naplánován. A jelikož se mi tenhle první díl líbil, další díly se mi určitě nevyhnou. Pokud milujete šílenosti, tahle kniha se vám bude určitě líbit.

Možná jednou od Colleen Hoover

Na knihu Možná jednou jsem viděla jen samé pozitivní recenze, a tak bylo hnedka jasné, že si tuhle novou romanťárnu musím přečíst, navíc je tohle moje první kniha od této autorky, takže jsem byla vážně zvědavá, co mi Colleen předvede. A popravdě? 

Tahle kniha se mi zdála až moc dlouhá na to, že se tam řešilo pořád jen to jediné a samé furt dokolečka, což je vztah Sydney a Ridge, který má jeden velký problém, což je ten, že Ridge už má holku. Jenže Ridge se sebou svádí boj, protože neví, komu má dát půlku svého srdce, no prostě se neumí pořádně rozhodnout a vybrat. 

Taky jsem se dozvěděla, že skoro všichni tuhle knihu moc prožívali a každou minutu u ní probrečeli, ale na mě tohle bylo prostě moc... obyčejné. Ani vám tady nebudu říkat o rozuzlení celé zápletky, protože to bylo tak moc vtipný a absurdní, že jsem vážně kulila oči. 

Takovou specialitou této knihy je hudba, která má také v příběhu své malé místo, Ridge totiž hraje na kytaru a Sydney skládá pro jeho kapelu písně. Což bylo docela fajn, myslím ty písničky, které jste mohli poslouchat. Společné pracování těch dvou mě totiž doslova zabíjelo. 

Konec, jo. Ten byl takový důvod proč jsem knize dala o jednu hvězdičku navíc. To bylo teprve něco roztomilého a dojemného! Takže pokud máte na tuto knihu stejný názor jako já, radši si přečtěte Eliza and her monsters, to bylo teprve něco. 

Takže i když mě tahle kniha v mnoha případech nezaujala a hodnotím jí průměrně, rozhodně to neznamená, že mám s autorkou definitivně konec. Ještě totiž chci zkusit alespoň jednu její knihu, tak už mě snad nezklame. 

(představte si spíš, že je to 2.5 pírka)

Co vy a tyto dvě knihy?

Jessmí

PRVNÍ NAROZENINY BLOGU & SOUTĚŽ

A je tu ta chvíle, které jsem ani nevěřila, že by mohla nastat. Ale je to tady, blog konečně slaví své první narozeniny, protože 8. 8. 2017 už to bude rok od založení tohohle knižního království. A to se přece musí oslavit!

Nejvíce mě na tom samozřejmě udivuje moje vytrvalost, protože nikdy jsem s blogem nevydržela déle než pár měsíců, takže tady je opravdu čemu se divit a byla bych ráda, kdyby se blog dočkal i svých dalších narozenin.

Co mě ale opravdu velmi překvapilo je to, kolik lidí se ke mě za tu dobu stihlo přidat! Za ten rok můj blog získal přes sedmdesát pravidelných čtenářů, což je prostě neuvěřitelné!!! A ani nemluvím o tom, kolik skvělých knihomolů jsem stihla potkat i v nevirtuálním světě.

Když si zpětně přečtu starší recenze, obracím oči a nevěřím, že jsem psala takhle bídně, takže i za ten rok můžu vidět nějaký pokrok v psaní recenzí, i když posledních pár měsíců tuto činnost značně zanedbávám (vůbec bohužel celý blog), ale pro mě jsou tyhle prázdniny vážně neproduktivní a věřím, že jen co začne škola, můj mozek se trochu probere.

A nemůžu zapomenout ani na spolupráce, kterých si nesmírně vážím. Když jsem navázala svou první spolupráci, skákala jsem tak vysoko, že jsem málem probořila strop (dobře, to trochu přeháním), ale byla jsem prostě hrozně moc šťastná a jsem i teď při každé nové spolupráci a nové knize.

V této knižní sféře jsem ale našla taky mnoho inspirace. Myslím, že kdybych neobjevila jisté lidi, nikdy bych teď nečetla knihy v angličtině a vůbec bych neměla doma tolik knih (což by bylo možná dobře, co se místa doma týče).

A jako poděkování vám, všem knihomolům a čtenářům tohoto blogu, jsem se rozhodla uspořádat vůbec první soutěž o knihu.

Soutěž 

Soutěžit budeme o novou anglickou knihu Because you love to hate me, na které se podíleli známí autoři young adult knih, kteří se spojili se zahraničními booktubery a vytvořili tak knihu třinácti povídek o zloduších.

Podmínky soutěže:

1) Být pravidelnými čtenáři tohoto blogu

2) Sledovat mě na mém instagramu: @dreamy_in_books

3) Mít českou nebo slovenskou doručovací adresu! 

4) Po vylosování má vítěz 72 hodin na odpověď, jinak losuji dalšího.

5) Vyplnit formulář, kterým se dostanete do soutěže

6) Formulář vyplňte pouze jednou

Soutěž potrvá od 2. 8. 2017 do 14. 8. 2017 (23:59)
Vítěze vylosuji pomocí Random Name Picker

FORMULÁŘ

SOUTĚŽ UKONČENA
Vítězkou je Kateřina Horylová

Jessmí

Knihy, které si musím přečíst aneb 9 nejočekávanějších knih

Dneska jsem se rozhodla vám představit 9 knih, na které se těším, až si je přečtu. Bude to směs knih, které teprve vyjdou, ale i knih, které teď nově vyšly. A budou to hlavně knihy v angličtině, protože kdo by chtěl čekat sto let na překlad?

Recenze na Eliza and her monsters

Autorka: Francesca Zappia
Nakladatelství: Harper Collins - Greenwillow
Rok vydání: 2017
Žánr: young adult
Počet stran: 400

Recenze:
Eliza je jednou z nejznámějších lidí internetu, ale jen jako LadyConstellation jejíž příběh Monstrous sea zná snad každý, ale pravou identitu jí samé nikdo. Jenže tahle anonymní bublina nemůže vydržet navěky. Jediní přátelé, které Eliza má, jsou online, ale vše se mění, když do školy nastupuje nový kluk Wallace, milovník MS, který na tento svět píše populární fanfikce.
Tihle dva se samozřejmě potkají a díky jejich společné vášni si i skvěle rozumí. Jenže co se stane, až se Wallace a vůbec celý svět dozví její tajemství a odhalí tak její monstra?