Recenze: Dopisy na konec světa

Originální název: Love Letters to the Dead
Autorka: Ava Dellaira
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 272
Rok vydání (orig): 2014
Rok vydání (cz): 2015
Žánr: Young Adult

Anotace: Všechno ta začalo úkolem na hodinu literatury: ,,Napište dopis někomu, kdo zemřel."

Laurel si vybere Kurta Cobaina, který zemřel mladý, stejně tak jako její starší sestra May. Úkol sice neodevzdá, ale s psaním pokračuje a brzy dopisy adresuje i dalším nežijícím osobnostem - Amy Winehouseové, Riveru Phoenixovi nebo Amelii Earhartové. Svěřuje se jim se vším možným - jak se jí stýská po mámě, která po sestřině smrti odjela pryč a nechala Laurel se zničeným tátou a silně věřící tetou, jak se jí nedaří zapadnout v prostředí nové střední školy, jak je těžké navázat nová přátelství, když kamarádkám nemůže říct, jaká všechna tajemství ji tíží, nebo jak se poprvé zamilovala. A rozepíše se také o své sestře, kterou zbožňovala, a o tom, jak je těžké žít bez ní. May zemřela za nevyjasněných okolností a jediným svědkem tragédie byla Laurel, která o tom však nedokáže mluvit - možná se o tom, ale odváží psát. May byla pro sestru ztělesněním inteligence, krásy a šarmu. Pokud se ale má Laurel zbavit výčitek a postavit se znovu na vlastní nohy, musí si uvědomit že mi May měla svoje chyby.

 Na to jaké to Laurel měla těžké se chovala docela normálně, protože pokud bych to měla porovnat s knihou Kdybychom se neviděli (kniha, kde hlavní hrdince zemře bratr), zdálo se mi že tady to naše hrdinka zvládala o moc lépe, na to že se tu nejednalo jen o smrt její sestry, ale o více šokujích věcí.

Obálka vás na první pohled určitě omámí (stejně tak jako mě), protože vypadá opravdu kouzelně. Hrozně moc se mi líbí ten přechod barev na obloze (a taky jsou to moje oblíbené barvy)! Tohle je prostě jedna z nejhezčích obálek co jsem kdy viděla a hodně mě přesvědčila abych si knihu přečetla.

Vůbec jsem nevěděla o čem přesněji bude děj a měla jsem trochu i obavy z toho že by se mi kniha nemusela líbit. Už od začátku jsem si uvědomila že vlastně nevím jak May zemřela a hlavně proč, naštěstí jsem na to dostala odpověď.  V knize jsem vůbec nic nepostrádala, byla prostě taková jaká měla být, tedy úplně úžasná. Z toho můžete poznat že se mi opravdu líbila.

Styl jakým autorka píše je opravdu zajímavý, tak jako samotný námět knihy (psát dopisy zemřelým osobnostem). Je hodně čtivý, prostě se od něho vůbec nemůžete odtrhnout a musíte pořád číst a nepřestat. Kniha byla místy velmi šokující, jindy působila klidně a oddechově, hlavně dojemně. Až tolik že mě mrzí, že to byla jen kniha vypůjčená z knihovny a ne moje vlastní.

Vůbec jsem nečekala že se mi kniha bude takhle moc líbit, ale prostě je to tak. Už od začátku jsem měla takové tušení že mi vážně sedne. Takže jsem si taky trochu oddychla, protože jsem přesně něco takového už delší dobu hledala. Ke konci knihy jsem si myslela že se nakonec vůbec neproměním ve slzavé údolí, ale nakonec se to přeci jen stalo.

Pravda je krásná bez ohledu na to, co pravdou je. I když je děsivá nebo zlá. Je to krása, jednoduše protože to je pravda. A pravda je zářivá. Pravda dělá člověka sebou samý. A já chci být sama sebou.

Knihu vám můžu jen doporučit, podle mě je opravdu skvělá (ale to už asi víte, když je to skoro na každém řádku tohohle článku).