Recenze: Uvnitř mé hlavy

Název: Uvnitř mé hlavy - Co když jsem si tě vymyslela?
Autorka: Francesca Zappia
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 368
Rok vydání (orig): 2015
Rok vydání (cz): 2016
Žánr: Young Adult

Anotace: Alex je ,,divná", alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži v supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisté nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se občas radí. Pro jistotu má Alex u sebe taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou? Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?

Alex jde na novou střední školu East Shoal a začíná tak nanovo. Nikdo neví že má schizofrenii a ona chce, aby to tak zůstalo. Kolem ní se ale děje pořád víc a víc podivných věcí, proto s sebou nosí foťák, kam si zaznamenává to jestli je to  skutečnost, či její paranoia. Ve škole potkává Milese, který jí podezřele připomíná Modroočka,  podle ní zřejmě vymyšleného kamaráda s kterým chtěla zachránit humry v supermarketu. Na East Shoal se dějí hodně divné věci a Alex se tak nějak vymyká její paranoia z rukou.

Uuu.., tahle kniha mi vážně dala pořádně zabrat, vlastně přesně tak jak jsem čekala. Musím také říct že byla lepší a zajímavější než jsem očekávala, hlavně plná otázek na které pak postupně budete dostávat odpovědi.

Na další stranu, i tak jak jsem očekávala, byla kniha matoucí, protože nikdy nevíte co je skutečnost a co je jen pouhá fantazie. Celou knihu jste prostě přesvědčení, že je to skutečná osoba, že žije a pak se dozvíte že tomu tak vlastně vůbec není, což je celkem šok.

Na začátku knihy se setkáme s Modroočkem, který podle Alex později pouhou paranoiou. Když však potká Milese, připomíná ji jejího kamaráda.

Do knihy jsem se ihned začetla a cítila atmosféru, která vydržela od začátku až do konce příběhu. Knihu jsem si asi vážně opravdu vychutnávala, protože i přesto že má pouhých 368 stránek mi to celkem trvalo přečíst. Knihu jsem občas ani nepochopila a to je asi to jediné co mi na ní tak hrozně vadilo.

Celá kniha je prostě jedno překvapení za druhým a to hlavně konec knihy, který mě opravdu šokoval, že jsem chvíli civěla s otevřenou pusou a četla. Takže jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou i když jsem váhala jestli si ji nepřečíst až později.