středa 9. srpna 2017

Minirecenze na Šepotání, Možná jednou

Šepotání - A. G. Howard

Někteří z vás možná ví, že já jsem do Alenky v Říši divů úplný blázen, nebo spíš do jejího filmového zpracování, knihy jsem ještě bohužel nečetla, ale určitě to hodlám napravit.
No a Šepotání je poněkud drsným retellingem na tento svět. Autorka si totiž libuje opravdu v hodně šílených věcech. Hlavní postava Alyssa zabíjí hmyz a v pokoji má hned několik rámečků se stovkami přišpendlených motýlů a brouků. Je to kvůli tomu, že Alyssa slyší jejich hlasy nebo přesněji jejich šepotání a rozumí jim (což jí není mnohokrát příjemné) a jen když zastaví jejich život, zastaví i jejich šepot. A aby toto prokletí zastavila musí se vydat do Říše divů, se kterou má její rodina mnoho společného. Každopádně to je ještě jen lehký odvar toho co v knize je. 
No ale teď už do Říše divů! Alyssa se tam nějakým divným způsobem dostane přes zrcadlo a poté i přes noru a připlete se jí tam i její nejlepší kamarád Zach, kterého Alyssa, dalo by se říct, miluje. No a i tady nás tradičně přivítá králík (už bohužel nevím, jak přesně ho tam pojmenovali, ale vím, že to bylo vážně divné), který rozhodně neodpovídá ideálům krásného bílého králíčka, ale spíš vypadá jako zchátralina. Poté musí Alyssa splnit pár úkolů, aby prolomila prokletí a potkává Morfea, který jí sleduje už odmalička v podobě můry. Ach, Morfeus, to byl a pořád je vážně skvělý, sarkastický charakter, který občas nažene i strach, ale já ho i tak miluju. No a máme v příběhu najednou dva kluky, což znamená jediné, milostný trojůhelník! Morfea mám tedy vážně ráda, ale Zach mě štval pořád více a více, proč ho nemohli nechat zavřenýho tam na konci??! (kdo četl, nejspíš ví). 
Konec téhle knihy byl opravdu matoucí a chaotický (v čemž je autorka opravdu nejlepší, v chaosu, zmatku a šílenosti), ale myslím, že zápletka byla skvěle rozuzlena a příběh byl dobře naplánován. A jelikož se mi tenhle první díl líbil, další díly se mi určitě nevyhnou. Pokud milujete šílenosti, tahle kniha se vám bude určitě líbit.


Možná jednou od Colleen Hoover


Na knihu Možná jednou jsem viděla jen samé pozitivní recenze, a tak bylo hnedka jasné, že si tuhle novou romanťárnu musím přečíst, navíc je tohle moje první kniha od této autorky, takže jsem byla vážně zvědavá, co mi Colleen předvede. A popravdě? 
Tahle kniha se mi zdála až moc dlouhá na to, že se tam řešilo pořád jen to jediné a samé furt dokolečka, což je vztah Sydney a Ridge, který má jeden velký problém, což je ten, že Ridge už má holku. Jenže Ridge se sebou svádí boj, protože neví, komu má dát půlku svého srdce, no prostě se neumí pořádně rozhodnout a vybrat. 
Taky jsem se dozvěděla, že skoro všichni tuhle knihu moc prožívali a každou minutu u ní probrečeli, ale na mě tohle bylo prostě moc... obyčejné. Ani vám tady nebudu říkat o rozuzlení celé zápletky, protože to bylo tak moc vtipný a absurdní, že jsem vážně kulila oči. 
Takovou specialitou této knihy je hudba, která má také v příběhu své malé místo, Ridge totiž hraje na kytaru a Sydney skládá pro jeho kapelu písně. Což bylo docela fajn, myslím ty písničky, které jste mohli poslouchat. Společné pracování těch dvou mě totiž doslova zabíjelo. 
Konec, jo. Ten byl takový důvod proč jsem knize dala o jednu hvězdičku navíc. To bylo teprve něco roztomilého a dojemného! Takže pokud máte na tuto knihu stejný názor jako já, radši si přečtěte Eliza and her monsters, to bylo teprve něco. 
Takže i když mě tahle kniha v mnoha případech nezaujala a hodnotím jí průměrně, rozhodně to neznamená, že mám s autorkou definitivně konec. Ještě totiž chci zkusit alespoň jednu její knihu, tak už mě snad nezklame. 
(představte si spíš, že je to 2.5 pírka)
Co vy a tyto dvě knihy?
Jessmí

7 komentářů:

  1. Já jsem Alenku četla i viděla coby film - a povím ti, že filmy nebyly špatné, ale neměly s knižní předlohou mnoho společného - dalo mi vážně hodně práce, abych ji dočetla. Na Šepotání čtu recenze už několik měsíců (nebo snad let?) a pořád se k tomu nemůžu odhodlat. Když já jsem tak strašně zvědavá na toho Morfea, ale ne a ne se do toho pustit! S Colleen Hoover zkušenosti nemám, ale ani po tom momentálně příliš neprahnu.

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
  2. Na Šepotání jsem se těšila, ale přesto, že příběh je opravdu zajímavý a propracovaný mi nějak nesedl autorčin styl psaní. Takže jsem Šepotání sice dočetla, ale druhý díl jsem se pokoušela začít číst dvakrát a ani jednou jsem se nezačetla, takže jsem to s touto autorkou vzdala :/

    Možná jednou si chci určitě přečíst. Uznávám, že autorka nemá nejoriginálnější nápady, ale hrozně dobře se mi čte a její příběhy jsou prostě odpočinkové, takže nemůžu vynechat. Jen se k ní musím dopracovat :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé recenze :) Šepotání jsem četla a bylo na mě až moc zmatené a šílené, takže nakonec tuhle sérii nebudu dočítat :) A na Možná jednou se právě chystám :)

    OdpovědětVymazat
  4. Možná jednou je práve moja najobľúbenejšia kniha od autorky, pričom najslabší sa mi zdal koniec.:D Nuž, sto ľudí, sto chutí.:) Ale inak Eliza & Her Monsters bolo úplne super!:)

    OdpovědětVymazat
  5. Na jednu stranu tvému hodnocení u Možná jednou rozumím, na druhou stranu to byla docela fajn knížka :)

    OdpovědětVymazat
  6. Na Šepotání se chystám už velmi brzy a tímto jsem ještě více zvědavá :) Možná jednou bych si také chtěla přečíst, ale až jednou :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé recenze :) Šepotání už mám za sebou a patří k mým oblíbeným sériím.. Na Možná jednou snad taky přijde časem řada :) Měj se krásně ;)

    OdpovědětVymazat

Za každičký komentář jsem nesmírně ráda! :)