Recenze: Škola Dobra & Zla

Originální název: The School for Good and Evil
Autor: Soman Chainani
Série: Škola Dobra & Zla
Díl: 1.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 416
Rok vydání: 2013 / 2014
Žánr: Fantasy

Anotace: Sofie čekala celý život na to, až ji unesou...
Ptáte se kam? Do pohádky. Do Školy dobra, kde se z ní stane princezna, najde si toho pravého prince a budou spolu navěky šťastní. Tedy alespoň takový byl plán. Sofie a její kamarádka Agáta totiž pocházejí z Gavaldonu, městečka, kde se každé čtyři roky ztratí dvě děti. Má se za to, že je unáší školník právě do Školy dobra a zla. Zde se z nich pak podle předurčení stanou kladné nebo záporné pohádkové postavy. Všechny děti se únosu bojí, jen Sofie tiše doufá, že právě z ní se stane krásná princezna. Ale co když se Školník splete a umístí jí do Školy zla? Může být krásná Sofie čarodějnicí?


Recenze:
Jelikož jsem si vůbec nezapamatovala anotaci, tak jsem se trochu divila že Školník naše dvě hrdinky zaměnil, ale z děje se to víceméně dalo předvídat. Trochu mi i přišlo že se Sofie kamarádí s Agátou jen aby se dostala do Školy dobra. Za začátku mi přišlo opravdu takové divné že každá je na opačné straně a dost mě to i zneklidňovalo jako bych měla i já sama pocit, že by Agáta více zapadla do Školy zla. Jenže to byl jenom začátek..

Čím hlouběji se do knihy dostanete, pomalu si uvědomujete že Sofie je přece jenom opravdu zlá až z ní jde strach a z Agáty se pomalu začíná stávat princezna i přesto, že by dříve ráda viděla kupu mrtvých princů na jedné hromádce.  A co by to bylo za pohádku bez kluků? Dámy a pánové přichází Tedros, syn krále Artuše z Kamelotu! Prosím potlesk! Neomdlévat!

Dalším zajímavým tématem knihy jsou Nemesis, aneb něco jako nepřítel číslo jedna každého Nikdyvíce (ten co studuje Školu zla). Nemesis se vám bude zjevovat ve snu a v ústech budete cítit krev. Důležité jsou taky příznaky, které se vám po těle vytvoří hlavně bradavice. K tomu aby měl Nikdyvíc nadále klidný život, musí svou Nemesis zabít dříve než ona zabije jeho. Nemesis je většinou někdo kdo je dobrý nebo-li Navěk.

Autor vytvořil opravdu kouzelný svět, který mi občas připomíná Harryho Pottera, protože přeci jenom i tady se zanedlouho budou hrdinky učit kouzelným formulkám. Jsem určitě ráda že se mi kniha již podruhé dostala do rukou (poprvé jsem si ji z knihovny nestihla přečíst), ale i tak mi začátek připadal vážně dost nudný, takže jak se dalo čekat.. konec byl mnohem zajímavější. Každopádně první polovinu jsem nějak přežila..

No a potom už to začalo být jenom víc a víc zajímavější. Už jsem si pak nějak zvykla že každá chodí do školy, která se k nim vlastně za začátku vůbec nehodila, ale mě se zdála že Sofie je prostě pak tam kde má být. Připadalo mi totiž, že co se týče výměny škol, kterou chtěla hlavně Sofie tak moc podstoupit nemyslela ani moc na Agátu a na její rozhodnutí, hlavně ať už je jen se svým princem a Agáta ať je čarodějnice.

Málem bych zapomněla pochválit krásné ilustrace, které na mě čekaly vždy na začátku každé kapitoly a byly opravdu krásně namalovány a ke knize jakožto k pohádkové se rozhodně hodily. Byla to taky příjemná vyjímka, když většinou čtu jen ty bezobrázkové.

Schválně jsem dala o jednu hvězdičku méně než jsem původně chtěla dát (tedy 5) protože mě ještě čekají další dva díly této série a myslím si že budou určitě lepší (i podle toho co jsem četla na DB), takže jsem si nechala ještě tu jednu do zásoby. Už se nemůžu dočkat posledního dílu, kde se všechno odhalí, protože mám vážně moc nevyřešených záhad a otázek na které ještě neznám odpovědi!

Takže závěrem..
Pro mě byla kniha skvělým odreagováním od školy a od dalších mých povinností. Každopádně se mi na druhou stranu zdálo že se celý děj docela táhne a až teprve na konci každé slovo autora hltáte. Nápad a svět se mi hrozně moc líbil, stejně tak jsem si oblíbila i naše obě dvě hrdinky, i přestože jsou každá úplně jiná, dobrá a zlá.


Úryvek: 
,,Nech mě projít!" štěkla na svůj obraz na mostě. ,,Musím zastavit Sofii, než -" Potom vykulila oči. ,,Počkat. Kde je... jsem já?" Ze skleněné stěny na ni hleděla okouzlující princezna s vlasy sepnutými do elegantního drdolu, velkolepými šaty v půlnoční modři, zdobenými křehkými zlatými lístky, rubínovým náhrdelníkem a diadémem z modrých orchidejí.
  Bodl ji pocit viny. Ten úsměv dobře znala.¨
  ,,Sofie?"
  ,,Dobro s dobrem, 
  zlo zas zlo si vzalo,
  a teď šupem zpátky, nebo bude haló!"
  ,,Koukej, teď jsem naprosto jistě zlá, takže mě nech laskavě projít," poručila Agáta.
  ,,A proč?" zeptala se princezna. ,,Protože pořád trváš na tom příšerném sestřihu?"
  ,,Ne. Protože už myslím na tvého prince!"
  ,,Už bylo na čase."
  ,,Fajn, tak mě pu-, co?" zamračila se Agáta. ,,Ale to je jasné zlo! Sofie, on je přece tvoje pravá láska!"
  Princezna se usmála. ,,Minule jsem tě varovala."
  ,,Cože? Kdo mě varoval?"
  Potom si Agáta vzpomněla na to, co se stalo, když tu byla naposled.
  Je tvůj.
  Oči jí div nevylezly z důlků. ,,Ale to znamená, že jsi -"
  ,,Jasně dobrá. Takže pokud mě omluvíš, musím se jít chystat na ples," řekla princezna Agáta své poslední slovo a zmizela ze stěny, která zůstala neporušená.